Srazy (aneb jaký si to uděláš ,takový to máš

Na srazu byl jeden moment. Bylo to, když kluci u „kuřáckého stolu“ vytáhli kytaru a začali hrát a zpívat. Chtěla jsem se v tu chvíli přidat k nim, ale neudělala jsem to, abych se nepřidávala k „těm kuřákům“ a nenaštvala Majkla. 🙁 (upřímný pocit) Na druhou stranu pobyt mezi cigáry fakt dlouhodobě nemusím, ikdyž krátkodobě jsem tolerantní, což s ohledem na zdraví není nic ideálního, pokud člověk snižuje svoji toleranci k droze, jednoho dne se může stát, že jednou sám dostane chuť si zapálit a udělá to. Sama jsem si na určitou dobu zničila plíce, když jsem dobrovolně seděla tři měsíce v kanceláři s kolegou, který hulil jednu za druhou. Pokud bych něco opravdu chtěla sprovodit ze světa, pak tabákový průmysl Philipa Morise, který vydělává na tom, že kazí život miliónům lidí na světě a ničí jejich zdraví, protože oni sami nejsou tak vyhranění a radikální, aby se do toho nedali zatáhnout a nebo dokonce skončili s tím, do čeho se už zatáhnout dali. Ovládnout mozek drogou je jako dostat do rukou ovládání od dálkově ovládaného modelu. Je velmi těžké se tomu vzepřít a mnoho lidí na tom prostě končí. Co říci. Tabákový průmysl je jedním z největších svinstev, jaké lidstvo vynalezlo.

Počkal jsem nějakou dobu na reakce dalších osob, abych mohl reagovat přesněji a také s ohledem na názory ostatních. Už je na čase, abych se k věci vyjádřil. Jde o obdobu debaty, která proběhla před rokem před Řevnickým srazem v diskusi na minulém webu. Měl jsem za to, že téma je uzavřené, ale bohužel tomu tak není. Následující text píšu v první osobě, ale o věci máme se Sommers tolik nadiskutováno, že pravděpodobně vyjadřuji i její názor, pokud náhodou ne, nechť se ozve.

Předesílám, že cílem mé nevraživosti nejsou kuřáci jako osoby, ty ohleduplné respektuji a dobře vím, že to pro ně je starost navíc. Každý člověk může mít nějaké zájmy, které druhým nemusí být po chuti, i mezi mámi se najde spousta různých zaměření a lidé nemusí nutně chápat či prožívat zaměření druhých. To je všechno v pořádku.

Problém s kouřením spočívá v tom, že ovlivňuje okolí, pokud se opravdu důsledně a opatrně problémům nepředchází. Je to něco podobného, jako by náruživý přiznivec bičování přestal brát ohled na okolí a rozmachy jeho biče by začaly zasahovat nezúčastněné. To by asi málokdo prohlásil za správné, včetně případného upozornění „když vám to vadí, tak jděte dál, já se tady rozmachuju bičem a na srazu máme svobodu“.

Samozřejmě jde o společensko politickou otázku, což znamená, že správnou odpověď nelze „vypočítat a nezvratně dokázat“, ale záleží na názorech lidí na to, jakou společnost kolem sebe chtějí mít. Faktem je, že většina lidí nekouří, což tak trochu naznačuje, jakým směrem se „správné“ řešení musí ubírat a která strana se bude více přizpůsobovat. Proč to tak nefunguje jinde je na delší debatu, která je mimo rámec této diskuse.

Nebudu se divit, když se mnou náruživí kuřáci nebudou souhlasit, ale domnívám se, že kouření patří do podobné oblasti jako vyměšování, tedy jde o tělesnou potřebu, která vytváří zapáchající produkty. Rozdíl je v tom, že s vyměšováním lidé jdou do ústraní a tak nějak je nenapadne to dělat u stolu, kde sedí další lidé. Z mně ne zcela pochopitelného důvodu se u kouření chovají jinak, ačkoliv podstata věci je ještě horší – nejen, že to smrdí, ale ještě to prokazatelně škodí zdraví lidí okolo. Pro stále nepřesvědčené mám mám bonusovou řečnickou otázku – proč nepořádáme srazy nedaleko kupy hnoje?

Někteří jdou tak daleko, že se ani nezeptají ostatních, zda mohou, ale očekávají, že se ostatní budou aktivně bránit, když jim to nevyhovuje. To je agresivita a arogance jak z učebnice. Slušný člověk se zeptá, než začne dělat něco kontroverzního, jen hulvát začne bez optání a čeká, zda ostatní „mají koule“ na to, aby ho usměrnili. Řeči o pokrytectví jsou zde poněkud nemístné – je vcelku jasné, že slovní upozornění způsobí pouze ošklivou hádku, a na usměrnění typu „chňapnout za flígr a proplesknout“ opravdu nemá náturu (či fyzický fond) každý. Výsledkem je to, co vidíme na každém kroku: 25% menšina si usurpuje právo znečišťovat vzduch většině a málokde se s tím něco dělá. My s tím něco děláme a dělat nepřestaneme.

Dalším problémem je ona „separace“ lidí, už to popsala Sommers, takže se budu trochu opakovat. Existují akce či místa, kde pro kuřáky je vyhrazena např. samostatná místnost. Výsledkem je to, že se lidé v objektu rozdělí v poměru řekněme 40%:60% a v průběhu celé akce se ty dvě skupiny prakticky nepotkají (např. Ateliér na Smíchově, kdo pamatuje, ví o čem mluvím). Domnívám se, že toto není správné řešení a v rámci svého vlivu na akcích dělám a budu dělat vše pro to, aby k tomuto trvalému dělení společnosti nedocházelo. Místo pro kouření, stejně jako místo pro vyměšování, má umožnit provedení potřeby, ale tím to končí. Pokud s tím má někdo závažný problém, pak je na místě, aby zvážil svoji účast na srazech, které pořádáme, protože tato věc se nezmění – nejde o nedopatření, ale o zásadní názor, ze kterého neslevíme ani trochu.

Na srazech, které pořádáme v chladnějších obdobích roku (což je kromě Vábení a letního velkého srazu všechno) s tím žádný problém není – prostě se chodí kouřit ven. To co chceme (a ano, chcete-li to slyšet, pak to nařizujeme), je stejný způsob i na dvou letních srazech. Tedy chodit kouřit dostatečně daleko od srazové společnosti a nevytvářet tam „odloučené středisko srazové zábavy“. Aby to bylo zcela jasné – odloučených středisek zábavy nechť si srazující vytvářejí kolik chtějí, ale na žádném se nebude kouřit.

Závěrem ohledně „svobody“ na srazu – snažíme se v rámci možností dělat srazy zcela „volné“, tedy nesešněrované přesnými plány časů a aktivit. Na druhou stranu je snad jasné, že není možné nechat 50 lidí bez jakékoliv organizace a pravidel, to by se ze svobody rychle stal zmatek a anarchie. Některá pravidla znají lidé „ze scény“ dostatečně a netřeba je stále připomínat (aktivity jen se souhlasem protistrany, nemíchat se do probíhající akce jiných lidí, apod.), některá pravidla přidáváme v rámci zachování rámce srazů jak je chceme mít – např. bez explicitní nahoty, bez kouření, apod. Další potenciálně kontroverzní aktivitou je například večerní tanec s hlučnou hudbou, zatím je politika „dělat to“, ale osobně o tom zcela přesvědčen nejsem, tance se účastní relativně málo lidí a hluk ve společenské místnosti neumožňuje komunikaci dalších potenciálních zájemců.

Toto a podobné věci jsou na ramenou organizátorů, protože o nich je nutno rozhodnout a případné rozhodnutí ovlivní všechny. V některých oblastech to je „buď a nebo“, prostě nejde dělat oboje, ale je třeba vybrat jedno nebo druhé. Zpětné vazbě nasloucháme a snažíme se ji zahrnout. Ale co připustit opravdu nelze, aby si kdokoliv stanovoval pravidla sám a ignoroval či napadal pravidla stanovená organizátory. My pravidla stanovujeme a neseme rizika spojená s tím, že se lidem nebudou líbit. Nehodláme nést rizika spojená s rozhodnutím někoho jiného bez konzultace s námi. Mýlit se samozřejmě můžeme a bude dobře, když to pak „schytáme“. Důrazně odmítáme „schytávat“ následky rozhodování jiných osob. Doufám, že to je napsáno dost jasné a netřeba to více rozebírat.

• This reply was modified 7 roků, 10 měsíců zpět by  iglite.

Rád bych upřesnil, že jakkoliv s Přemečkou do jisté míry souhlasím, tohle téma není o tom, zda kouřit či nekouřit, nebo „jak srazující odnaučit kouřit“. Naše cíle (z hlediska organizace srazů) jsou nižší – vyžadujeme pouze dostatečnou ohleduplnost od kuřáků. Naprostá většina z nich s tím nemá žádný problém a není třeba je jakkoliv „vychovávat“, myslím, že si svého handicapu jsou velmi dobře vědomi a když budou mít příležitost, zbaví se jej, nicméně do toho jim ale nijak mluvit nechci. Nepřehlédněte prosím můj rozsáhlejší příspěvek o dva výše.

admin: nejde o výchovu, jde o sdílení mého názoru ve veřejném prostoru v úzkém vztahu k danému tématu

S.ade, já měla za to, že v té restauraci se nekouří, jen když je FGP, jinak že je kuřácká. Tedy byla. Když je místo akce nekuřácké jen po dobu té akce, stejně trpí nosìky nekuřáků i jejich oblečky.

S.ade, psals striktně nekuřácké prostory. Tak jsem reagovala na to. Pro mě striktně nekuřácké prostory znamenají, že se nekouří nikdy v celé budově, ba asi ani na chodníku před ní ne, ne že se tam nekouří, zrovna když je Vaše akce. O tom, jestli mi to tam nebo někde jinde vadí, nepadlo z mé strany ani slovo.

U mě záleží na společnosti. Zakouřeným prostorům se v zásadě vyhýbám, ale pokud je tam společnost,která mi za to stojí, jsem schopna s nimi několik hodin pobýt. I za cenu, že mě týden pálí sliznice v puse a v nose.
Ještě nějaký dotaz?