Vítejte Fóra Ostatní Filmy

This topic contains 26 replies, has 3 voices, and was last updated by  PETpremecek29 7 roků, 3 měsíců zpět.

Viewing 15 posts - 1 through 15 (of 27 total)
  • Autor
    Příspěvky
  • #563

    PETpremecek29
    Participant

    Ahoj,

    opět jsem založil projekt započatý již na dřívějším webu, jehož cílem bylo mapovat zajímavé filmy z našeho oboru. 🙂 Po rozprášení tamní sbírky odkazů zrušením profilu webmasterem tedy započínám dílo znovu.

    Do příspěvků budu vkládat odkazy na různé filmy. Pokud máte v úmyslu udělat totéž a nevíte si rady, jak je sem při psaní dostat, pak je tu pro vás:

    Jak vložit obrázek, video, odkaz – návod na rozšířené použití editoru v diskuzi

    #566

    PETpremecek29
    Participant

    David Čálek – Nebe, peklo (2010)

    Začnu, stejně jako minule, dnes už klasickým filmovým dokumentem o české BDSM scéně:

    http://www.csfd.cz/film/276929-nebe-peklo/prehled/

    http://www.nebepeklo.cz/cs/
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Nebe,_peklo

    Pro mě špičková záležitost, jejíchž pražských kinoprojekcí jsem se v roce uvedení sám zúčastnil a která mě přivedla k reálnému seznámení s lidmi „od fochu“. 🙂 Dokument kromě Karlovarského filmového festivalu opakovaně běžel na HBO.

    #741

    PETpremecek29
    Participant

    Pier Paolo Pasolini – Hovory o lásce (1964)

    Nějak to tu zanedbávám. Jak jsem teď trochu marod, zatoužil jsem nažhavit bednu (mám ji ještě neplacatou) 🙂 Pro kontrast nyní spadneme (hluboko) do minulosti, konkrétně do 60. let 20. století v Itálii, kde byl pouhých 15 let po 2. sv. válce proveden na tehdejší dobu zcela extrémní filmový experiment – sexuologický průzkum společnosti zachycený filmovou kamerou v režii P. Pasoliniho.

    Zaujmou už úvodní záběry, na kterých děti z italského předměstí shodně odpovídají na prostou otázku „jak se rodí děti?“ větou „děti nosí čáp“. Ani další otázky nebyly z dnešního pohledu nikterak démonické, rozhodně nikoli na téma „kolikrát týdně provozujete orální sex?“ 🙂 a sexuálních perverzí se dotkly jen skutečně letmo. Tedy kromě toho, že v tehdejší době byla mezi ně řazena i homosexualita. Sám režisér byl jedním z „perverzních“, takže motivace ke zpracování zrovna tohoto tématu je zřejmá. Že se tehdejší společnost jako celek neřadila zrovna mezi bůhvíjak liberální, se dá asi poměrně odhadnout. Nabízí se však zajímavé srovnání např. s dnešní situací v arabském světě. Názory z tohoto snímku můžeme pokládat za prudérní, avšak kam zařadit halení žen do hábitu a jejich zákaz vycházení na veřejnost samotných, je potom skutečně otázka. Myslím, že film stojí za povšimnutí. Odvysílal jsem si ho z DVD, zakoupeného před pár lety v Levných knihách, pro které byl i v české verzi vydán…

    Na takovémto snímku si člověk uvědomí, v jak pokrokové společnosti vlastně žijeme. Vždyť i ty důtky si v sexshopu můžeme koupit… 😀

    Na filmu jsem si uvědomil i jinou důležitou věc. A sice, že do 60. let minulého století bylo ve filmu a ve společnosti vůbec téma sexu defacto tabu. Nemůžeme se proto divit, že někteří ještě i naše rodiče, kteří až do nástupu dospělosti byli sami vychováni ve striktní dezinformaci o sexu, si nevytvořili autentický vztah k vlastní sexualitě a tento přístup nám při naší výchově aktivně očkovali. Zkrátka, za 50 let se ve vývoji společnosti v oblasti vztahu k sexu a erotice událo velmi mnoho – přesněji řečeno úplně všechno. 🙂 Vždyť i sám název filmu je svou podstatou zavádějící. Nejedná se o průzkum lásky, ale právě o průzkum sexu, což je právě důvodu studu a opatrnosti mírně „zamlženo“.

    http://www.csfd.cz/film/43354-hovory-o-lasce/prehled/
    http://www.fdb.cz/film/hovory-o-lasce-comizi-d-amore/35178
    https://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/film/pier-paolo-pasolini-hovory-lasce

    Přepis těchto rozhovorů v textové podobě najdete například zde:
    http://www.nostalghia.cz/pages/andele/pasolini/txt/sken/fad1965_5_244.php
    (z časopisu Film a doba č. 6/1965)

    Za pozornost stojí jistě i další snímky tohoto autora, na předním místě patrně film Saló aneb 120 dnů sodomy, který je určen nikoliv pro slabé nervy a o kterém bude v této diskuzi jistě ještě řeč.

    Steven Shainberg – Sekretářka (2002)

    Začíná nová dobá a proto změníme žánr a zabrousíme do oblasti komedie. 🙂 Jednou z takových, které byste si rozhodně neměli nechat ujít, je právě tato.

    http://www.csfd.cz/film/21368-sekretarka/prehled/

    #742

    PETpremecek29
    Participant

    PŘEMEČKŮV NÁRUŽIVÝ SEZNAM FETIŠ FILMŮ
    http://rabbitzone.sweb.cz/film/film.html

    PŘEMEČKŮV NÁRUŽIVÝ SEZNAM FETIŠ LITERATURY A INFORMACÍ
    http://rabbitzone.sweb.cz/literatura/literatura.html

    (Pod zkrácený název fetiš zahrnuji i BDSM)

    PŘEHLED FETIŠ/BDSM KULTURNÍCH AKCÍ
    http://rabbitzone.sweb.cz/kultura/kultura.html

    #743

    Haf
    Participant

    Jo lidi, i humor je součástí BDSM. Pokud jste sucharové nebo trváte na přísných normách BDSM a tudíž smích nepatří do vašeho života, tak se rozhodně nekoukejte.

    Walk All Over Me (2007)
    Alberta (Leelee Sobieski) utekla z malého městečka do nového života ve velkoměstě. Vyhledala jedinou osobu, kterou ve městě zná – Celene (Tricia Helfer), její bývalou chůvu, která nyní, jak se ukáže, pracuje ve svém bytě jako domina na plný úvazek. Alberta, upnutá na peníze, se rozhodne vypůjčit si její identitu a shrábnout tak její výdělek, který činí 300 dolarů za hodinu. Její první klient Paul (Jacob Tierney) není takový, jaký čekala a jejich „rande“ se přesouvá do jeho bytu, kde je čeká jeden velký problém …

    Hodnocení 60% na ČSFD
    Možnost stažení, pouze pro osobní potřebu, CZ titulky vloženy do obrazu. 🙂

    • This reply was modified 7 roků, 7 měsíců zpět by  Haf.
    • This reply was modified 7 roků, 7 měsíců zpět by  Haf.
    • This reply was modified 7 roků, 7 měsíců zpět by  Haf.
    • This reply was modified 7 roků, 7 měsíců zpět by  Haf. Reason: Doplněny o video, odkaz ke stažení a vlastní komentář
    #748

    Haf
    Participant

    A ještě jedna historická lahůdka. V roce 1975 natočil Gérard Depardieu film Maîtresse (1975). Gérard je významný ruský [1] filmový, divadelní a televizní herec francouzského původu s bydlištěm v ruském Mordvinsku.

    Fotografie z roku 2008. This file is licensed under the Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic
    Fotografie z roku 2008. This file is licensed under the Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic

    Maîtresse (1975)

    Oliver (Gérard Depardieu) je bez práce, proto se snaží přežít melouchařením. Jeho známý mu sežene přivýdělek v jednom bytě při opravě vodovodu. Když zjistí, že je pod nimi prázdný byt, společně s kamarádem do něj vniknou. Tam najdou různé mučící nástroje, úplně kompletně zařízenou mučírnu.

    Dovolím si citovat dvě hodnocení:
    Enšpígl: Neskutečně poutavý film a to nejen kvůli velmi otevřeným sadomaso scénám (přitloukat ptáka hřebíkem, to je laskominka, kterou si dokonce i já odpírám), ale především hlavním postávám. Oliver byl totiž ve svém chování naprosto nevypočitatelný a Ariane byla žena, která měla víc tajemství než MI6 a do toho ještě sado maso, takže ten vztah byl vskutku neortodoxní. Přestože, film má naprosto civilní až autentický způsob vyprávění ani na chvíli nepostrádá tempo a gradaci. Gerard i Bulle perfektně zapadli do svých postav, což filmu velmi výrazně pomohlo a divákovi vlastně taky.

    MrPierc: Malý nevýznamný zlodějíček jednoho dne, po rozražení dveří, objeví SM mučírnu. Pozná dominu, která ho přitahuje. Zcela ho to uchvátí, touží po odpovědích, po smyslu, kdo je pravidelnýmk návštěvníkem. Romantický vztah mezi zlodějem a dominou je zcela opakem toho, co domina provádí v mučírně. I když dokáže mučit a ponižovat své zákazníky, je také pozornou a milující milenkou. Láska v netradičním podnebí. Zatahuje svého milence do své práce i svého života. Snaží se jí být oporou i ochranitelem, protože být domina, chce hodně sebekontroly i přesvědčení. I domina je křehká žena, která musí někdy relaxovat. Velice zajímavý film, který neskončil jen u šokujících záběrů. Hardcore záběry bez cenzury, vstupenka do zákulisí jedné domácí věhlasné mučírny i její vedoucí, račte vstoupit.

    Přestože je film prakticky neznámý, má na ČSFD krásných 72%

    [1] Začátkem roku 2013 přijal státní občanství Ruska.

    #751

    PETpremecek29
    Participant

    Rubbers / Rabâzu: Oou onna (2010)
    http://www.imdb.com/title/tt1693887

    To, že Gérard Depardieu přijal ruské státní občanství, se může zdát jako hodně velká perverze. Ještě podivnější pocity má asi někdo, kdo úplně nechápe o co jde, z tohohle pěkného japonského psychologického filmu. Česká televize k němu zatím, podobně jako k dalšímu významnému počinu světového filmu z poslední doby – Polanského Venuši v kožichu (2013), český dabing ani titulky neudělala. Vzhledem k jednoduchosti dějové linie filmu se však vůbec nemusíte obávat, že byste ho jako fetišáci v původním znění nepochopili.

    #752

    Haf
    Participant

    Dobrý večer. Dnes bych vám rád představil film, ke kterému mám trochu osobní vztah. Překládal jsem k němu české titulky. Pro jednu holku s krásnýma očima. Možná si někteří ještě vzpomenete. 😀

    My mistress (2014)
    Charlie je frustrovám když zjistí, že jeho matka má milence krátce poté, co najde svého otce oběšeného v garáži. Potká tajemnou Maggie, do které se zamiluje. Maggie je profesionální domina, která jej nechá nakouknout do své profese i soukromí. Charlie si uvědomuje, že bolest mu dává zapomenout na jeho vlastní útrapy. Ale život není jednoduchý a do jejich vztahu začínají zasahovat hříchy Maggie z minulosti…

    My mistress 2014

    Ačkoliv název filmu slibuje pikantní záběry z mučírny, dočkáme se spíše pohledů do lidských duší, jimž bylo různě ublíženo a hledají pochopení a naději u toho druhého. Hezky to dokumentuje rozhovor mezi Charliem a Maggie:
    Charlie: Co chtějí ti chlapi?
    Meggie: Oni to nechtějí. Oni to potřebují.
    Charlie: Ale proč?
    Meggie: Dám jim zapomenout.
    Charlie: Zapomenout nač?
    Meggie: Na jejich vlastní bolest.

    Statistika nuda je: 60% na ČSFD
    Ke stažení pro osobní potřebu – Uloz.to

    ——————————–
    Budu rád za jakoukoliv reakci zde, na těchto stránkách. Ať vím jestli to tu někdo čte nebo jestli si s Přemečkem jen tak k cintáme pentli do prázdna. Děkuji. 🙂

    #767

    s.ade
    Participant

    Každý film má své kouzlo a i v takové Makové Pannence najdeš BDSM prvky. To jsi mi připoměl, abych si poznačil film Láska mezi kapkami dešte, kde tančí v šantánu s plynovými maskami.

    #770

    PETpremecek29
    Participant

    Haf: Pokud jde o titulky, dobrý počin. Pravděpodobně tedy s tvými titulky jsem ten film viděl a přišel mi docela ok. 🙂 Nechtěl by jsi třeba někdy pro oči Přemečky udělat titulky jště k té Polanského Venuši v kožichu? 🙂

    Pokud jde o tu repliku, co jsi vypíchl, to mi připadá jako časté téma u filmů o tématice BDSM, že tedy „úchylka“ je reakce na prožité bolestivé zkušenosti z dětství. Takovou myšlenku předkládá divákovi ve svém úvodu třeba i Sekretářka, přestože je jinak pojatá jako komedie. Otázka je, jestli je to tak. Část úchyláctva totiž může mít za sebou nějaké zásadní traumatické zkušenosti (stejně jako je má část neúchyláctva), a zbytek naopak ne. Pokud by mezi tím byl jasný vztah, potvrzovalo by to teorii o získání úchylky během života (což je původní teorie, prosazovaná psychoanalytickou školou, která se zdá být překonána teorií o biologicky podmíněném vzniku BDSM – říkejme tomu raději zaměření). Jinak, statistika nuda na ČSFD mi nepřijde jako objektivní vypovídací měřítko, zvláště ne u filmu s tak specifickým námětem… 🙂

    S.ade: Tak láska, sexualita a na druhé straně násilí je námětem prakticky skoro každého příběhu. Kdysi kdosi někde poznamenal, že sám film je svou povahou fetiš…

    #771

    PETpremecek29
    Participant

    QUEER MAGAZÍN ČT

    Po delší době jsem zase nahlédl na stránku Qeer magazínu ČT.
    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/dily/

    Je pravda, že ikdyž České televizi výše vyčítám malý zájem o překlad úchyláckých filmů, zachraňuje si to u mě částečně alespoň tímhle seriálem o nikoliv mainstreamovových společenských skupinách. Skouknul jsem aktuálně hned několik posledních dílů, z nichž pro naše téma jasně dominuje tento:

    Chci, abys mě trestal (6/2016)

    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/216562210900011-chci-abys-me-trestal/

    Co dodat. Hezký kousek. 🙂 Jedním ze základních motivů dokumentu je reportáž ze života profesionálního dominanta (master Drex), prostřídaná s poznatky z dosud nejrozsáhlejšího dotazníkového výzkumu lidského sexuální chování prezentovaného jeho autorem, evolučním biologem prof. J. Flegrem. V dalších střihových rovinách uvidíme rozhovory s dalšími dvěma ženami, které se věnují problematice BDSM. Poslední střihovou rovinou je ukázka z představení 120 dnů sodomy a průvodní slovo režiséra uměleckého spolku Depresivní děti touží po penězích.

    4:50 „BDSM Je asi straššně moc rozššířené. Rozhodně to není nějaká libůstka pár procent lidí, ve skutečnosti se tomu věnují v nějaké podobě (minimálně třeba nějaké svazování, apod.) spíšš desítky procent lidí“ (J. Flegr)

    5:10 „Co je zajímavé, jak moc je rozšířena např. hra na znásilnění, v rámci sexuální hry se v našich domácnostech znásilňuje poměrně na veliko“ 🙂

    Mimochodem, do výzkumného projektu prof. Flegra se (zcela bez vztahu k našemu králičímu webu) můžete zapojit na této adrese:

    http://pokusnikralici.cz/

    10:20 „Sadomasochismus je konsenzuální hra, která s násilím nemá nic společného“ (K. Lišková, socioložka)

    Odkaz na představení uměleckého spolku Depresivní děti touží po penězích (17:25) mě rozhodně zaujal a myšlenka prolínání sadomasochismu do běžného života např. v pracovním prostředí podle mého již dlouho čekala na zpracování. Jejich repertoár budu rozhodně rád dál sledovat. 😀

    http://depresivnideti.eu/

    17:25 „Skupina Depresivní děti touží po penězích se vždycky snaží u projektů, které připravuje, nějakým způsobem akcentovat to, co vidíme, že je kolem nás ve společnosti. A měli jsme pocit, že 120 dnů Sodomy je něco, co by mohlo rezonovat z více důvodů. Jeden z nich byl ten, že máme pocit, že sadomasochismus, ať už ho chápeme v nějakém užším pojetí jako sexuální záležitost anebo i v nějakém širším jako společenskou, je daleko přítomnější. U Markýze de Sade jde vlastně o nějakou modelovou situaci, kdy jsou všichni uvězněni v jedné lokaci, v tom původně středověkém hradu, a nám přišlo zajímavé hledat spojnici v současném korporátu, s tím že ty původní tyrany u Markýze de Sade jsme nahradili TOP managery, kteří řídí firmu podle nějakého původního Sadova manuálu a z obětí se stali zaměstnanci – což byla taková přesmyčka, která mě na tom bavila nejvíc, protože zatímco u Sada ti chudáci, kteří tam jsou skutečně zavření, skutečně nemají možnost žádného úniku a většina z nich zemře nebo skončí nějakým způsobem zmrzačení nebo minimálně duševně postižení, u nás ti zaměstnanci vpodstatě mají možnost odejít, ale nikdo z nich to neudělá. (Jakub Čermák, režisér)

    Bez sexu (10/2016)

    Další velmi zajímavý díl je věnován těm z nás, kteří o sobě s upřímností tvrdí, že je nepřitahuje ani jedno lidské pohlaví. Ačkoliv sexuálního zážitku (ve smyslu masturbace apod.) mohou být schopni, označují se jako asexuálové. Sexuální orientace, nebo spíš „neorientace“ tohoto typu může být často vysmívána nebo hodnocena pouze jako přetvářka. Že na tom ovšem něco bude, vás nejspíš přesvědčí tenhle dokument. I já sám jsem vlastně kdysi měl kamaráda, který by se do takové kategorie asi mohl řadit (je již bohužel in memoriam, neboť neunesl i v jiných aspektech svůj život), kdyby takovou kategorii byl asi vůbec znal. Subtématem tohoto dílu je i životní styl generace japonských tzv. bíložravých mužů („generace mladých mužů, kteří nežijí partnersky, část jich nechce mít sex; fakt, že až 70% třicátníků odmítá mít vztah, je prostě podivný…“)

    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/216562210900016-bez-sexu/

    Zajímavé společenské fenomény pro ty z nás, kteří problematiku člověka a sexuality neredukují pouze na kategorie „normální“ a „buzny“.

    Je skutečně zajímavé uvědomit si, kolik různých pólů sexualita má, po té co její „odchylky od tvrdého standardu“ začínají být postupně zbavovány tmářského závoje a rehabilitovány, mimo jiné asi především díky nezadržitelnému informačnímu propojování světa a všeobecné dostupnosti informací ze všech částí světa, alespoň ve svobodné části společnosti.

    V souvislosti s tímto dokumentem mě napadla jedna myšlenka, a sice, že mimo jiné problém homosexuality v lidské společnosti byl pravděpodobně vždy vnímán více jako problém neschopnosti milovat ženu, než potřebu milovat muže u mužů, a samozřejmě ekvivalentně v případě žen. V tomto smyslu schopnost (potence) milovat opačné pohlaví (být „normálně“ sexuálně zaměřen a být jím přirozeně vzrušen) je zřejmě to, co pro mainstream vždy představovalo vyvyšovaný zdroj uspokojení ega. Co však dělat, když nám zrovna tento model příroda zkrátka neposkytla? Zdá se, že dnes tyto otázky konečně začínají mít uspokojivé řešení i pro nás, co v otázkách vlastní sexuality stojíme částečně, a nebo dokonce zcela, mimo mainstream.

    ChemSex po česku (9/2016)

    No, a konečně, můj třetí tip se bude týkat dokumentu o lidech, kteří sice přímo nesouvisí s BDSM komunitou, kteří se však namísto toho pro ideální sexuální zážitek potřebují sjet nějakou drogou:

    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/216562210900013-chemsex-po-cesku/

    15:40 – působivá testovací linka na sexuálně přenosné choroby
    17:50 „Lidi s problémama často trpěj nějakou vnitřní úzkostí, která má za následek stud a neschopnost jít do vztahů – na tohle perník pomáhá“
    19:26 „Já jim klidně řeknu, že jsem HIV pozitivní. (…)“ – „A on říká: Já jsem taky pozitivní.“ – „Takže já: Platíš mi pivo!“

    No, zlatý důtky… 🙁

    Shibari Kinbaku (1/2016)

    I další díly Queer magazínu ČT si určitě prostudujte. Z těch, co jsem shlédnul, za zmínku stojí například tento díl v pěkné režii Adély Špaljové.

    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/215562210900009-shibari-kinbaku/

    Polyamorie, volba svobody (3/2016)

    A nesmíme zapomenout ani na Froneminu koncepci vícepartnerských vztahů 🙂

    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/216562210900004-polyamorie-volba-svobody/

    Dobrou noc, či chci říci hezký den! Vstávat a jde se do práce! Doufám, že kašel z nachlazení, se kterým stále vytrvale bojuji, mi alespoň zítra dovolí namísto psaní v noci klidně zamhouřit oka a prochurpnout se hlubokým spankem 🙂 spravedlivých při příležitosti 27. výročí vítězství pravdy a lásky v naší zemi. 🙂

    #774

    Haf
    Participant

    Milý Přemku.
    Je dobře že se někdo snaží točit dokumenty. Já v tom vidím dvousečnou zbraň, protože filmař většinou potřebuje nějakého průvodce. Byť třeba jen jako „pas ke vstupu.“ A na tomto průvodci velmi záleží, kam a jak daleko jej pustí. Tím pádem může být výsledek reportáže velmi zkreslený. (Možná si vzpomenete na článek kterak mladičká redaktorka Blesku navštívila Ateliér a byla mile překvapená, když se všichni zdravili stylem „Ahoj, já jsem dominantní sadista.“ :-))
    Takže jako reportáže ano, ale nebrat je jako studijní materiál. Ostatně filmy taky nebrat k samostudiu. 🙂
    Haf.

    #775

    PETpremecek29
    Participant

    Samozřejmě naprosto souhlasím s tím, že filmové řemeslo je uzpůsobeno k vyprávění pohádek, a jako takové se také používá. V oblasti filmového dokumentu by to zas až tak úplná pohádka být neměla, pokud tedy není cílem vytvořit úplně jiný žánr než právě dokument. Pravý dokumentarista (ať už využívá ke své práci jakýchkoliv prostředků, tedy např. prostředků filmových), by se měl snažit o objektivitu. Jinak by se takový dokument nedal ani označit jako dokument. Každé sdělení je z principu subjektivní, protože se do něj vždycky nějak promítne ten autor (= subjekt). Nejenom režisér, ale i kameraman(i), střihač a další profese, zanášejí do výsledku svůj úhel pohledu. Z hlediska přesnosti vyjádření autora stojí určitě výše kniha, protože je jednoautorská a autor svoji práci může řídit dokonale. Natočit jako jeden jediný člověk film a zvládnout ho dokonale po všech stránkách by vyžadovalo Leonarda da Vinci nebo Járu da Cimrmana. 🙂 I knihu si lze určitě „vycucat z palce“ a vytvořit naprostou blbost, na druhé straně jí lze vybrousit do určité kvality, asi nedosažitelné v jiných, na prostředky mnohem komplikovanějších žánrech. Jako existují mistři slova, existují jistě i mistři filmu, a občas se o nějakém filmu dá říci i to, že je umělecký (nebo prostě „mistrovský“). Pak bych nechtěl zpochybňovat jeho kulturní kvalitu ve srovnání třeba s knihou. Dobrý film je lepší než špatná kniha.

    Tvoje reakce ale byla asi spíš o tom, že ne každý dokumentarista zná dobře objekt, který dokumentuje. Myslím, že to je obecný problém žurnalistiky. Novinář musí mít široký záběr, což se kříží s možností pochopit problém dokonale. Navíc, ten kdo se dívá na problém zvenku (stojí za kamerou), vidí věc vždy jinak než ti, co se točí na place. Je to stejné jako pohled prodavače v obchodě a zákazníka, který stojí před pultem, přičemž oba se nějakým způsobem zajímají o totéž zboží. Má tím být řečeno, že dokumenty o BDSM by měl dělat jen ten, kdo dobře ví, o čem je řeč? Zda mezi takové patří i autoři předkládaných dokumentů, lze stěží vědět. V každém případě asi nebudou úplní odborníci na všechna témata, o nichž točí…

    (Tento příspěvek byl upraven po odpovědi v 16:14.)

    #776

    Haf
    Participant

    Ano, ano Přemku. Dokument ze své podstaty je subjektivní. (Teď mě napadlo – co je antonymum k subjektivní dokument? Propaganda? 🙂 )
    Pro mě jako úchyláka mohou být zmíněné dokumenty zajímavé. Ale když v nich někdy vidím chyby nebo zjednodušení, tak si říkám, jaký guláš to asi udělá v hlavě vanilce, jež chce být poučena? (Je to zbytečná úvaha. Vanilka to po 2 minutách vypne, když zjistí že je to „vo těch ouchylech co už roupama neví, čím by si vyplnili své tělesné otvory.“)

    #777

    PETpremecek29
    Participant

    Haf: K tomu bych já osobně řekl asi tolik. Připadá mi lepší, když se o určitých fenoménech mluví (ať už písmem, či třeba filmem) alespoň nějak (přičemž myslím, že tyhle dokumenty nejsou zase až tak neautentické), než kdyby se o nich mlčelo nebo se zprávy o nich otáčely do úplného protipólu nebo naprosto jiného smyslu. Netuším, co konkrétně tě v těhle „reportážích“ nejvýrazněji „točí“. 🙂 Znáš BDSM komunitu asi déle než já, a možná i její části, kde se já až tak nepohybuji. Kdybys takový dokument dělal sám, asi bys ho udělal jinak. Pro mě osobně fakt, že existují „alespoň“ takovéhle produkty, které může běžný divák shlédnout v televizi, je super počin. Vážně se neumím vžít do pocitů vanilky, která se druhou minutu nudí u tohoto magazínu. Když jsem před 6 lety poprvé shlédl film Nebe peklo (respektive zaslechl o jeho uvedení zmínku ve veřejnoprávním rozhlase), působilo to na mě jako blesk z čistého nebe. Ačkoliv myslím, že Čálkovo dílko stojí kvalitativně na vysokém úchyláckém levelu, řekl bych, že i pořad, o němž byla řeč zde, by mě zřejmě dokázal přitáhnout k většímu zájmu o věc. Na druhou stranu, skutečná vanilka – tedy člověk „BDSM zcela negativní“, by se pravděpodobně u Čálkova dokumentu začal možná nudit také… 🙂 Mě také nebaví koukat na všechny dokumenty o chytání Cejnů nebo o vylodění v Normandii. 🙂 Otázka je, co je to v daném případě „nuda“. Jestli to není trochu jako v tom Cimrmanovi:

    „Jeřábek vypravuje, jak tam přišel, co všechno dívka neměla na sobě, jak se její poživačnost projevovala, vysvětluje, proč měla k posteli připevněný řetěz, co s ním musel dělat – no prostě: nuda, nuda, šeď, šeď…“ 🙂

    (Divadlo Járy Cimrmana, ze hry Němý Bobeš, 1971)

    Jak kdysi konstatovala jedna moje kamarádka, „jinými slovy prostě 50 odstínů šedi… “ 😀

    Propaganda: Vysoce subjektivní dokument, bezvýhradně poplatný subjektu, pro který (a za jehož prostředky) je vytvořen.

Viewing 15 posts - 1 through 15 (of 27 total)

You must be logged in to reply to this topic.